Papírová záložka

pak přišlo jedno
uklouznutí na ledu,
tvrdé přistání

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Ranní rozjímání,

deset tisíc let
života bych vyměnil
za moment ticha

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Utíkal jsem dnes večer na obchodní schůzku a z nebe padal namrzající déšť.

když proti větru
svoji tvář nastavuji
mrznoucí kapky

Zapomněl jsem si dnes doma učebnici čínštiny. Eva si na ní vzpomněla, když vezla Matyho do školky. Měl takovou starost, že táta nemá "čínčinu", že i on zapomněl, zapomněl být smutný z toho, že jde do školky. Nedávno naléhal, "bíbo 'ce tátu doma;" nechtěl jít do školky. A já jsem mu pověděl, že musím do práce, aby on mohl zase do školky. Já ale chci být s ním, a on se mnou. Ne?

(Tokugawa Ieyasu was born on January 31, 1543.)

Pasparta

řada rampouchů
to voda na své cestě
až na zem kape

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Jaké asi bude to první ráno, až nebude mrznout? Jaké je asi svítání v létě, když slunce dává o sobě vědět červánky, a vysoké stromy se právě vynořují z ranního mlžného oparu. Louka pod nimi je zarosená. Svítání.

letní svítání
když se z mlžného hávu
stromy vzbouzejí

Sochy v Pemberley. Snad Chatsworth House.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Jdu večer domů z práce, dávám pozor, abych neuklouzl a dívám se při tom na zem. Dnes jdu jinou cestou, pod stromy. Pouliční lampa prosvěcuje holé větve oranžovým draslíkovým světlem. Větve vykreslují na zemi čáry a čárky. Vrásky na chodníku.

až jednou cestou
z práce domů zastavím
stíny na sněhu


(Pramen: Petra Krüger)

jak lidská lebka
alej stromů u cesty
na obzoru sníh

Pruh novinového okraje

prohrabaný sníh
ohlédnu se za sebe
na cestu domů

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Kos. Dnes ráno uviděli jsme kosa. Když vyšel jsem z domu, seděl na zakrslé plané jablůňce přede dveřmi. Nevšiml bych si ho, kdyby nezapískal. Ohlédl jsem se po něm a ukázal ho synovi. "Podívej, kos." Také on se na nás díval; zvědavě. Poskočil výš na další větévku a znovu zapískal. Zatrylkoval. "Volá jaro," povídám,

velkou novinu
v jednom veselém trylku--
kos vábí jaro

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Leden končí. Už druhý měsíc zimy, a ta, jakoby se právě přihlásila o svá práva, zuřivě útočí sněhem a mrazem.

až mráz potůček
jak srdce chladem sevře
už nehledej mne

Papírová vločka

louže a marast
přede mnou na cestě
nepřekročitelné

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Hudba z filmu Pýcha a předsudek. Celý soundtrack je vystaven zde.

Dawn,

hluboké tóny,
viola a klavír--
Matthew Macfadyen

Georgiana,

milý příteli
kdy na lavičce se
znovu potkáme

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Právě padla noc. Měsíc nasvítil útržky mraků na obloze. Na temně modré obloze. Čekám, až úplně zčerná.

ocelová šeď
zimního podvečera
měsíc ukrývá

Papírové víčko

na konci ledna
u cesty v záhoně, to
snad ne! sněženky

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

první sýkorka
ráno přede dveřmi mě
uctivě zdraví

--Blíží se už konec? Konec zimy.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes se mi stýská, stýská se mi po pozdním létě. Po podvečeru pozdního léta. Vzpoměl jsem si na jednu letní haiku Bašóa:

Na dávném bojišti

LÁN LETNÍ TRÁVY
Co mužů
snilo tady
marný sen slávy!

(Bašó/Novák)

(Pramen: Julia Laatsch)

letní červánky
luční kvítí zavoní
letmá vzpomínka

Modrý papírek

severní vítr
v noci popotahuje
za závěsy

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Zaposlouchej se do tónů. Pýcha a předsudek. Dostal jsem kdysi pár klavírních improvizací.

při pohledu na
starou jabloň vzpomínám
na loňské léto

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Slunce mi zasvítilo do tváře, když jsem seděl v kanceláři. Zasvítilo žlutým, podzimním světlem. Takovým tím světlem vyzářeným nízko nad obzorem. Světlem, které prošlo dlouhou cestu atmosférou a nachytalo na sebe vůni čerstvého vzduchu. Světlo babího léta; světlo které mě pohladilo po tváři.

Když jsem byl malý, sbírala se mnou maminka na podzim šípky na stráni za domem.

šípkové plody
pokryté jinovatkou
jak máma a syn


(Pramen: Julia Laatsch)

Dnes mi umřel děda. Chodíval se mnou na procházky po Praze. Když jsme se vraceli, vyšlapali jsme schody před domem a předháněli se, kdo rychleji řekne dětskou říkanku o oslovi.

levá, pravá
přední, zadní: pozor dědo
neupadni

Je mi na nic z toho, jak mi svět utíká mezi prsty. Nejdřív ho bylo jako písku na Sahaře, všude kypěl, všude byl. A teď, když se dívám na svého syna, ztrácím se. Miznu. Život mi mizne jak voda ve vyprahlé zemi. Až uvidím syna jeho syna, ucítím, že konec je už blízko. Dědo. Můj dědo. Tolik bych Ti toho ještě rád řekl. Až mě povedou na porážku, vzpomeňte si na mě.

už nemám sílu
na svět se dívat, tiše
písničky zpívat

Jmenovka

kaluže vody
posolená silnice
vločky se topí

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Mrzne a zbytky sněhu v tom mrazu sublimují.

kluzká ledová
na cestě ve slunci
třpytí se, krusta

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Chumelilo. Celé odpoledne padaly těžké vločky. Zasypávaly zem.

velké a bledé
nevýrazné, jak z ryby
strnule hledí

Když nesvítí slunce, vločky jsou našedlé a tmavé.

Ústřižek složenky

chumelenice
když z okénka se dívám
a jedu krokem

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Měsíc po Štědrém večeru mráz sužuje hlavní město.

skloněné hlavy
labutí, že před zimou
neuletěly

Řeka 堰河 ještě nezmrzla.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Co bych si dnes mohl přát? Šli jsme se se synem projít. Táhl jsem sáňky. Sluníčko svítilo a bylo nám dobře.

buďte tu s Bohem
na cestu mi mává jen
lístek ostřice


(Pramen: Hans Grimm)

Zelená papírová vločka

zapadlá auta
po obou stranách, projel
traktor s radlicí

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Den bez událostí.

celé město se
od rána připravuje
na mrazivou noc

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes byl ještě těžší den než včera. Ale bylo čisté nebe, a tak sluneční paprsky některé chmury rozehnaly.

na zimním nebi
mezi sluncem a zemí
skřivánek chybí

Někdy je nádoba života příliš plná.

Fialová konfeta

hluboká závěj
do poloviny cesty
už nelze jít zpět

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Népotismus převládne tam, kde si hrají na dělbu moci. Složité cestičky, jak vlastní morfologie: Népot -> nép -> név -> nv -> vn -> vnuk.

syrovým mrazem
po cestě si to šine
Mercédes v černém

(Stodůlecké grunty)

==========

za dalším rohem
studeně to zafouká
z jiného úhlu

(Stodůlecké grunty)

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Nový den na nový rok, co nás ještě dnes nového, dobrého čeká?

jen jedna ovce
hlavu nad stádo zvedla
stojím na kraji


(Pramen: Mux Mäuschenstill)

Papírek

osamocený
ani první, poslední
utržený list

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Cestou do 来客镇。

krátká obleva
mezi dvěma arkticky
studenými dny

Až k neuvěření.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes jsem měl špatný den. Od rána až do večera. Kdyby se mě dnes přítel zeptal, jak se mám. Co bych odpověděl?

"Na bílý mramor
ruměnec mládí zbled.
Na křehkých spáncích
třpytí
se jíní.
Nediv se že tak náhle
zmohla mě tíha let.
Mé tělo zestárlo
a srdce ještě víc."

(Po Ťu-i, "Odpověď příteli na otázku" v Stočes, Ferdinand. Písně a verše staré Číny. Praha: Mladá fronta, 2004)

třpytí se jíní
a já tu jen tak sedím
co na to jiní?

Proužek čtvrtky

Vzpomínka na Owena Sheerse a jeho Mametz Wood.

porcelánové
v louži u cesty leží
ouško od šálku

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

páteční večer
rýžové nudle v misce--
je po návštěvě

Byly to ty lepší za 8,50.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Přišel už chlad ze severu a přinesl sebou mráz. Jak píše To Fu v básni "Sněhová bouře" (Stočes, Ferdinand. Písně a verše staré Číny. Praha: Mladá fronta, 2004):

[...] "Sám, beze zpráv
sklíčeně sedím
a cosi drmolím
do prázdna před
sebou."

Našel jsem dnes pár fotografií japonských opic macaca fuscata jak si dopřávají koupele v horkých pramenech.

němé opice
na břehu postávají
tak zasněžené


(Pramen: Kyoto University, Primate Research Institute)

Svitek papyru

Úplněk můžeme čekat až druhého února.

přichází zima
až jednadvacátého
narůstá měsíc

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Dnes z mysu Canaveral odstartovala sonda Nové obzory k planetě Pluto, ke které přilétne v roce 2016. Měl bych si to napsat do kalendáře, abych to nepropásl.

postavíme most
tety vrány slibují
k planetě Pluto

Stará čínská báje vypráví o nebeské Tkadleně, která se se svým milým Pastýřem může setkat pouze jednou za rok sedmého dne sedmého měsíce lunárního kalendáře. Hejno vran pro ně svými křídly vytvoří most přes stříbrnou řeku, mléčnou dráhu.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Letos poprvé sněží. Pod dveřmi na balkon protahuje studený vzduch. A svíčka? Ta před chvilkou dohořela.

ani ta můra
neletí a neletí
k zaváté lampě

Červený ústřižek

neodcházejte,
když za Vámi se dívám
divoké husy

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Ráno po nočním sněžení.

MILOSRDNÝ SNÍH
Co skryl?
Na chvíli pár starých očí
potěšil.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Tma nás uzavírá do sebe, svět je náhle ostře ohraničen, rozkouskován na ostrůvky pod lampami. Dnes chci zapomenout na zimu, na ten mráz, co před nedávnem přišel, nezván, nevítán.

nezván, nevítán
v temnotě se přikradl
prochladlý a sám

A co takhle sednout si na bobek, odsednout si daleko od ostatních.


(Pramen: Katja)

mechem obrostlý
až tam, v rohu zahrady
zapomenutý

Modrý papírek

vichřice v noci
chatrčí cloumá, uvnitř
zas meluzína

Co jim zbývá?

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Ve stopách aut se převalovaly drobné krystalky sněhu. Kopírovaly vzduchové proudy. Celá silnice se hýbala jako vysoká tráva na letní louce.

ještě chviličku,
vánice s mrazem skryje
cestičku domů

Pak jsem najel do mokrého a sníh se zastavil. Zvuky se zase vrátily a za chvíli i samotná vzpomínka na ten ladný jakoby velrybí pohyb podobala se jen přeludu.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

A další ráno, kdy se obzor probouzí do zmrzlého oparu.

sakurový sad
v lednu květy oplývá
jen jinovatka

Papírová obálka

Poslal jsem šek. Doporučeným dopisem s doručenkou. Dafné.

Dafné--příslib
červnového poklidného
rána u moře

Jmelí máme stále nade dveřmi místo svatebního kříže.

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Pospícháme někdy tam a zase zpátky. Na balkóně máme ještě stromeček. Den bez zážitků. Snad jen, když otevřeným oknem vkrádá se chlad a dotýká se nahých kotníků.

Kdysi jsem se zaposlouchal do Puirt-à-beul a až dnes jsem si vzpomněl.

jak šumí moře
rackův křik, námořníci--
kam poděli se

Nostalgie suchozemce.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes jsem sundal svazeček jmelí z garnýže nad oknem. Nádherně seschlo, některé stonky zežloutly a jiné zůstaly takové křehce zelené.

zelené jmelí
na větvi jen tak sedí
žádné kořeny

Křídový papír

Cesta domů. Po šesté hodině na cestě už trochu zmáhá. Trávník je stále zelený.

ranní námraza
nechce sejít po schodech
na cestu domů

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

První den v roce, kdy jsem si musel zapnout bundu. Uviděl jsem dnes hroznou věc: trávník, co měl ještě většinu listů zelených. Jak známo, zima neskončí, dokud všechna loňská tráva nezhnědne.

když ani prudké
polední slunce zemi
nerozehřeje

To nemá konce.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes ráno svítilo slunce a mrzlo. Obloha se zahalila do oparu vlhkosti, kterou mráz vyháněl ze vzduchu a ta se usazovala na všech listech a větvičkách.

kamenná zídka
tráva a jinovatka
na návsi zima

Zadní strana kalendáře

Zasněžené vršky Malé Fatry.

u starkých na skok
mezi dřevěnicemi
a chlévkem s kozou

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Co lidé opravdu umí je vyšlapávání cestiček. Je to asi jejich jediná vlastnost, kterou sdílí s hrochy.

tam, kde to včera
klouzalo dnes nenajdeš
zas nic, než led

Ten, kdo nechodí po cestičkách.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnešního rána jsme znovu vyhlíželi z okna sníh. Marně.


(Pramen: Wiltrud Doerk)

stařenka jabloň
vločkami se pokryje
zimu dožije

Lampion

Pohled přes údolí s řekou.

Hrad Strečno se nad
Váhem směle vypíná
není sezóna

Na návštěvu je ještě příliš brzy.

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Sedmidenní týden je dokonalý kalendář. Netrpí přestupnými dny ani vteřinami. Bez jediného přerušení se sedm dní přetáčí po milénia. 今天是十三日的星期五。 Pátek, den zlata (nebo Venuše, viz tady), Afrodity, příprav, Frie (viz zde) .

staré kletby se
dnes v pátek třináctého
znovu probudí

Neohlížejte se po slunci západu za sebe. Raději pospěšte a připravte se.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Drak a fénix symbolizovali moc čínského císaře. Vzpomněl jsem si dnes na první knížku, kterou jsem četl v angličtině: Vykopávky v Nankingu.

o mříže břečťan
vytrvalý se zaklesl
jak drak s fénixem

Papírový kornout

Na cestě tam a bez hádek.

na cestě tam bez
hádek odpočíváme
v ten větrný den

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

SNĚHOVÁ ZÁVĚJ (Hra divadla Nó)

Maličká Akiko (kosatec) s bratrem Keitaro (požehnaný) jdou po lesní cestě zaváté hlubokým sněhem. Rychle se smráká. Letí k nim ženský démon Yagga ve svém měděném hmoždíři.

Akiko vystoupí zpod závěje a zazpívá píseň o opuštěném květu kosatce na hradě Taira.

Zmámená zpěvem Yagga vyzve dívku, že si může přát jedno přání před tím, než ji sežere. Akiko ji požádá o čtverec papíru, aby z něj mohla poskládat kosatec na památku.

Akiko začne skládat kosatec, ale složí vodní bombu (mají stejný základ), nasype do ní sníh ze závěje a hodí ji na Yaggu, kterou zaleje voda. Yagga zamrzne v ledu.

Uvězněná Yaga nemůže Akiko ublížit. Ta naloží svého bratra do hmoždíře a odlétnou do vesnice pod horami.

Chór,

v hlubokém lese
pod zasněženou strání
Jaga, babice.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Někdy se člověk nemůže nabažit tím, co vidí před vlastními vraty. Jindy pošilhává až daleko za kopečky. Dnes se vidím na pláži, ohromné široké pláži. Sám.


(Pramen: Gerhard M. Busch)

trojice racků
po lovu odpočívá
rybářské lodě

Linkovaná A5-ka

Poslední dodělávky před cestou.

až zavřu knihu
zbylé listy po kraji
dnes rozlétly se

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Deník si píši také proto, abych se jednou o sobě dozvěděl, jaký jsem byl. Každý zápis v deníku je okénko k jednomu z 32 845 já, kterých tak můžu mít v průměru vyměřeno.

vzpomínáme dnes
na noci provoněné
blahovičníkem

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Deník si píšu také proto, že až ho budu jednou po sobě číst, zamrazí mě u srdce. Udivím se, že i to jsem byl já. Ustrnu nad tím, že jsem to byl.

zapomínáme
na květ loňského jara
na trs bledulek

Lakmusový papírek

Kdopak mě tu hledal?

když měsíc leden
pro to všechno slunce jen
tak přejmenujem

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Další mrazivý den.

od řeky vítr
dnes ráno do morku
kosti zamrazil

===========

kdo by to čekal,
tam kde nejvíc šlapají
ledová krusta

Ledovka před domem.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Přes všechnu svoji mrzutost, babka zima se někdy umí usmát prostřednictvím svých pokladů.


(Pramen: Wolfgang A. Braun)

cestičko veď mě
mezi ojíněnými
balustrádami

Kolečko z papíru

Zastavte se a vzpomeňte si.

když ráno vzbudí
mě, že ukázat mi chce
červánky

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Polibek ledové královny Jadis, panovnice Narnie a ukolébavka pana Tumna.

jak bez života
že urputné dýchání
dlaň nezahřeje

Co dělají vrabci, když nemají dlaně?

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Vzpomínky na dětství někdy připomene taková banalita. Našel jsem dnes v kanceláři takovou kulatou plechovou krabičku.

pájka a kus cínu
voňavá kalafuna
připomínání

Záložka

Když zvedl hlavu uviděl až úplně nahoře vedle okna sošku kupida. Dědečku, tam. Ostatní je nikdy neviděli. Vnoučka s dědečkem. Vnouček pod schodištěm čekal na dědečka--kde jsi byl? Na nádraží. Za dědou. Stárneme a umíráme. Chybíme a pak si chybíme. Jen ta slova jako ozvěna za naší duší chvíli na lístku poletují po cestě za smutečním průvodem. Pozůstalá slova. Jen vnouček ho vidí, ten lístek, když marně čeká na dědečka. Uslyší hlásek, jak písničku zpívá. Tolik slov a tak daleko, jen jeden dech od nás. Jedna hodina. Jedna minuta--proč nezavolal včas? Pak zazmítal jsem se vysoko pod větvemi. Já, lístek? Ústa, která dozpívala. Ani nedospěla. Javorové listy pak tiše padaly na zem až k brašně a vypité lahvi. Prázdné, její vzkaz stále ještě pevně ke stromu připoután. Tak dusno, šumění krve v uších. Proboha. Pohled kupida. Pro Petra a pro dědečka. Vnouček.

jdu po chodníku
nade mnou mezi domy
blankytné nebe

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Chybí mi ibišky.

snad jednou zase
na podzim setkáme se
nad bramborami

Ale zima se už konečně dostala do druhé poloviny.

den kdy tráva
mrazem a pod sněhem
všechna zhnědla

Zima ještě nikdy neskončila dřív, než zhnědla všechna tráva.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Někdy je prostě potřeba z města vypadnout. Uprchnout. Všechno za sebou nechat a prostě odkráčet. Kdo by takovou náladu někdy neměl? Kdo to ještě neudělal.

všechno opustit
jako kukačka vznést se
z cizího hnízda


(Pramen: Rainer Switala)

Někdy je prostě potřeba za sebou zavřít dveře.

Kousek modrého papíru

Čekám, nic se neděje a já přemýšlím; jedu autem, rychle, daleko. Nic. Proč asi? Jak a proč, včera u modrého nebe.

další večer když
sedím v kanceláři
z okna se dívám

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Vltava v zimě.

nevstoupí řeka
dvakrát do stejného
města

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Zima na horách je jiná, než ve městě. Je taková veselejší, slunečnější. Vzduch je tam nevydýchaný.

mrzne až praští
jak políček štípe mě
červené v tváři

Zima nemusí být vzdycky zlá.

Útržek

Vyprávění z Austrálie,

na chodbě chybí
už jen zvědavý přátelský
pan kazuár

Na tříkrálovou sobotu první na bloku.

první stromeček
dole vedle vchodu na
ostatní čeká

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Proč bychom měli dnes jít do zahrady.

DO SADU JEDEM
teď v zimě,
když větve jen
zaváty sněhem

Poprašek, když se z větve sype.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Když v zimě zasvítí slunce, hned je veseleji.

mravenec v zimě
v teple mraveniště spí
mám mravenčení

Papírová čepice

Jak jen mi to chybí, čtvrtky v kině a taneční pátky. Smím prosit?

když fofrovala
na tanečním place sukní
divoká růže

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Mrazivý večer mě přibližuje ke hvězdám.

po cestě z práce
na nebi míjím se se
srpkem měsíce

Třpytivé krystalky ledu.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Jestli je jedno klišé v haiku tak jsou to určitě volavky; každý se s nimi ale musí nějak poprat, aby se pak mohl podívat za sebe a pomyslet si, "I tam jsem už byl."


(Autor: Ma Yuan (fl. ca. 1190-1224), Sung Dynasty, pramen: http://www.npm.gov.tw/en/e0401010209.htm)

bílá volavka
pod zasněženou větví
na břehu čeká

Jestlipa' se ona dočká? Zda-li pa' na ní to jaro počká?

zimního rána
volavka nohy smočit
nedovede

Čtvrtka

Když nenacházím slov.

nejneobhospo-
dařovávatelnější-
mi oklikami

Vloni nás ošidili o jaro; a podzim jako by ještě neskončil.

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Další chladný den. Stále čekám na den, až ráno vykročím na cestu po provinciích. Sbalím si pár švestek,

jenom pár švestek,
co jiného na cestě
potřebujeme

Místo toho den po dni zima ze mě kousky uždibuje.

východní vítr
nikdy nic dobrého
nepřinese

Venku je tma, a ať si tam klidně zůstane, vždyť nic pěkného neskrývá.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~


Dnes jsem chtěl začít den politickou poznámkou s aktuálním postřehem. Ať si to zní pateticky jak chce, známkou kvality národů jsou jejich vůdci. Vůdci mají jedinou odpovědnost, vést, a tak rozbít ten kruh. Vést kam? To je přeci jejich věc.

urodily se
letos na Ukrajině
hurmikaky

Znáte je pod různými jmény: hurmi kaki, ebenovník rajčiakový, kaki, čurma-kaki, persimon, tomel japonský, shitse. Letos možná jako oranžové Jušiči-kaki.

Karton

Jen tak dál.

ráno třetího
ledna před domem jarní
voňavý vánek

Waka Jejího Veličenstva Císařovny přednesena na slavnosti konce roku 2006:

月の夜
初（うひ）にして身ごもるごとき面輪（おもわ）にて胎動（たいどう）を云ふ月の窓辺（まどべ）に

("The Moonlit Night
　Looking
　As if carrying a baby
　For the first time
　She tells me of the fetal movement
　While the moon shines in the window.")

Děťátko si vzdychlo v postýlce.

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Co je dnes po ránu kalnější. Louže nebo obloha?

sníh sešel--
my všichni tam
sejdeme se

Waka Jejího Veličenstva Císařovny přednesená na slavnosti konce roku 2005:

紀宮
母吾（われ）を遠くに呼びて走り来（こ）し汝（な）を抱（いだ）きたるかの日恋ひしき

("Princess Nori
To me your mother
From a distance you would call
Running up to me ―
I would love to embrace you ―
Those days I keep in my heart.")

Včera můj chlapeček plakal, "Kdo mě bude hlídat, až umřeš tatínku."

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Waka Jejího Veličenstva Císařovny přednesená na slavnosti konce roku 2004:

幼児生還
天狼（てんらう）の眼も守りしか土（つち）なかに生きゆくりなく幼児還（をさなごかへ）る

("The Infant Brought Back Alive
The Great Dogstar too
Might have kept an eye on him
There inside the earth
Even though all hope seemed vain
The infant was found alive")

Nemohl ale Sírius ("Dogstar") dohlédnout na všechny dětičky. Den na sv. Štěpána roku 2004 byl černý.

kdyby ty ryby
mohly byly by vzkřikly
kde je mé dítě

Papírový drak

Co je zítra? Mambo.

mambo číslo pět
jedna, dva, tři, čtyři, pět
jeden krok vpravo

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Františkánskou zahradou, pozorování:

NA KLÁŠTEŘE
jediné okno
otevřené,
jaký to řád?

Pořádek a řád je výrazný tam, kde jediné stéblo z řady vyčnívá, na okrajích, tam kde se fakta vymykají principu.

VE SNĚHU
jeden pár stop
pole protíná,
pozbývá něhu

Kdo může tak bezcitně pokazit čistotu právě napadaného sněhu.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

"Roku 1341 král povolil usazení Židů ve městě a jimi odváděné poplatky určil na stavbu městských hradebních zdí a parkánů." (Luděk Jirman, Opevnění a brány na www.budweb.cz, 1999)

budějovičtí
Židé postavili si
Rabnštejnskou věž


(Pramen: Jan Douda, 2002)

Dnes dávali v televizi Dobrého vojáka Švejka.

Post-it

Přiznám se, prvního ledna si vždy vzpomenu na novoroční předsevzetí. Snažím se na žádná nemyslet, protože lepší žádné než předsevzetí, které vzápětí poruším.

mám jedno přání
abych hned na nový rok
je neporušil

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Dnešní ráno je nejklidnější v roce. Při jízdě hlavním městem jsme nepotkali příliš mnoho dalších cestovatelů.

chvilka klidu, když
čistím auto pokryté
ledovou krustou

Když jsem se večer vracel domů z práce, tak byla vlezlá studená mlha. Vlezla i do vestibulu metra.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Dnes bych se rád prošel po polském Lvově, v noci. Kromě křupajícího sněhu jen ticho a mráz.

sněhem pokrytá
katedrála ve Lvově
půlnoc vyzvání


(Pramen: http://www.lwow.neostrada.pl/zima75/zima75.html)

sněhové vločky
tisíc bílých jeřábů
kostel pokrývá

Sadako zemřela na leukémii dřív, než se jí podařilo složit jeden tisíc papírových jeřábů orizuru. Dokončila jich jen 644. Také jsem za ní jeden složil.