Límec u kabátu

Nechám se inspirovat popraškem sněhu, který jsem dnes ráno zahlédl z okna. Byl to poprašek, který na zemi zůstane asi až do jarního tání. V noci to země vzdala, uzavřela se do ledové krusty, zpevnila všechny louže. Přestalo být blátivo, ale zase jsem si musel vyhrnout límec kabátu cestou k metru.

límec kabátu
spíš než lístek
zimu ohlásil

======

poprašek sněhu
ráno mi pocukruje
dvojitou dávkou

Ne, ne. Žádné sladkosti. Včera jsme byli na divadelním představení s dětmi. Měla to být pohádka na motivy kreseb Josefa Lady. Byl to amatérský horor, ze kterého jsme utekli před koncem.

šmíra--
v bílém sněhu
za kočárem

Sedím teď v honosné čítárně knihovny Akademie. Ten šok, když jsem se ve dvoraně dočetl, že to byla budova pojišťovny. Myslel jsem, že mramorové sochy v nadživotní velikosti, které podepírají galerii, jsou Múzy. Jedna z nich sice drží v ruce slepici a druhá hasičskou hadici, ale proč ne, říkal jsem si. Jedna je možná Múza pilnosti a druhá předvídavosti. Ale je to jen reklama na pohromu živelní. Mramorová šmíra.

svatá Artemis
sestro Apollóna
smiluj se

V sobotu jsem byl na výročním setkání. Přišli tři bratři v kutně a jeden novic, kterému bylo asi pětačtyřicet. Z bratrů jsem dřív potkal jen Michala, který býval v PMS farářem. Jednou jsem od něj přijímal svátost smíření. Doteď myslím na to, co řekl--a už to musí být nejméně rok.

co pověděl mi
když orodoval za
odpuštění?

Pokud jde o zařazovací slovo, pak vyhledej v liturgickém kalendáři vhodný mariánský svátek, například 15. srpna. Jinak včera bylo Kateřiny, "Pamatuj na mě." Jdu se učit.

Jeden tisící a jeden list

Nedalo mi to a vracím se zpátky ke svému haibunu jednoho tisíce listů. Přestože život nemá žádný význam a tento haibun je ztracen pod nánosem listů, přidám na hromádku další lístek. Ne proto, aby to někdo četl, nebo snad, aby to někdo nalezl. Jen tak si čmárám, a počmárané listy odhazuji.

v dál jak klobouk
počmárané odhazuji
listy i slova

Co může všechno člověk ztratit, ale co může také nalézt v deníku jednoho tisíce listů,

ukořistěná
stavěla se na zadní
sbírka mých básní

--na zadní polici až
tam, kde sesedá se prach

Někdy je také cesta po knihovně objevná. Udělal jsem si seznam míst, kam se jednou vypravím. Jošino v prefektuře Nara je na osmém místě.

dvakrát do roka
v požehnaném Yoshino
padá měkký sníh

Cestujeme životem, někteří jako chodci obráceni tváří kupředu. Jiní couvají a oči mají zahleděné do minulosti. Já jdu se zavřenýma očima a často se zastavuji. Poslouchám, čichám a ochutnávám. Mezi místy, do kterých se jednou vypravím, jsou taková, na která se dá sáhnout. Z jednoho vane duch historie, tři jsou zaprášená, další vře. To zatím předposlední svědčí o pádu stromu hluboko v lese. Budiž tedy moje stezka v kraji klikatá, jak jen to půjde, protože nejdu dál, ani zpět. Nehledejte mě na vyhlídkách, nestojím s triedrem nad krajem ani na palubě zámořského parníku. Nemám zájem o pohledy, ani pohlednice. Nestojím o momentky, kresby ani plakáty. Svůj svět si nosím sebou v hlavě. Putuji od místa k místu a za sebou nechávám snad jen pohozené lístky.

Na podzim, na jaře i v létě, a také v zimě.