Dnešního rána

jen pár kapek
déšť mi poslal
proti oknu

dnešního rána
na popeleční středu

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Dnešního rána:

"jde žlutá pára z měsíce
z bambusu vřískne opice."

(Mathesius, Bohumil. "Š'-t'ing: Vojenská písnička" v Zpěvy staré Číny.)

měsíc až zajde
až zbělejí nám kosti!
po jinovatce

--Spi sladce.

Dnes označil jsem spojení haiku a melodie slovem 俳調 (páidiào, jap. snad haichō はいちょう). Zítra je Popeleční středa, tak už teď mi není moc do zpěvu.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Je jasné, že ta letošní zima už neskončí. Už nebudeme nazývat roky léta, ale zimami. A tachometr letopočtu zas nastavíme na jedničku. První rok po létě, P.L.

dnešního rána
první stopa ve sněhu
jak na bílý list

Jak katedrály

už chystají se
ze země vystrkují
zelené růžky

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

"květy by dnešní noci
mým hostitelem byly"

(Zeami Motokijo. "Tadanori"--hra divadla, Nó)

na nebi měsíc
vůbec se neukázal--
kde hlavu složím

Tiše se Tě tázám.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Žebráci u cesty. Počasí? Stále příšerné.

jak katedrály
žebroví u cesty se
stromy vzpínají


(Pramen: Thoms Müller)

Její život je

hvězdy, až vypnou
nezbytný, nadbytečný
elektrický proud

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Vzpomínka na Áju v nejstarším městě světa:

ve městě Βύβλος
kde už tolik listů pod
stromy napadlo

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Ze světa vrb posílám Vám tuto pohlednici. Ze světa pomalu se pohupujícího na hladině, plovoucího s proudem. Jak korková zátka, jak šampaňské.

její život je
celý vtěsnán v kabelce
drobné červené

Co třeba tato varianta:

život paničky
celý v kabelce vězní
drobné červené

Vloni poslední

v každé kapce se
jak parádnice shlíží
jarní sluníčko

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Historická postava Jošicuneho je v Japonsku všeobecně známá--vystupuje například ve hře divadla Nó "Benkei na lodi". V samém závěru hry boj s duchem Tomomoriho vyvrcholí a náhle končí, a s ním i celá hra.

"V silném proudu odlivu
se zachvěje a zmizí,
v dáli jen bílé vlny
šumí a víří"

(Novák 1975)

vločka za vločkou
se zachvěje a zmizí—
jen slzy zbyly

—Slzy Jošicuneho milovnice a tanečnice paní Šizuky.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dál padá a padá. Už nikdy nezasvítí na svět slunce. Už navždy budeme se brodit sněhem a hnědým marastem. Už navždy jen. A přeci ne.

vloni poslední
letos první lístečky
jabloň ukáže


(Pramen: Karin M. Herrling)

Jaro je už

deset tisíc hlav,
když v dálce za nimi
třepetá se mládě

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Studený, ale slunečný den.

na konci zimy
s napětím čekáme na
květ prvosenky

(věnované)

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Jaro je už za dveřmi, ale jen podle kalendáře. Mrazy přituhly a předpověď na dalších deset dnů nehlásí nic než zimu a sněžení. Rozjasnit se má jen v noci a pak přituhne mráz. Čtu si ráno a večer v metru haiku z americké antologie Cor van den Heuvela. A nechal jsem se inspirovat tím "free-style".

passing a white apple tree
still
the snow falling

Tak snad:

bílé jabloně
míjení a dál
sníh padá

Den před svým koncem

Bílovice,
Lednice, Podivín--
už abych tam byl

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Ke konci zimy už nezbývá moc sil, ani inspirace, a když po několika slunečných dnech začne zase mrznout a výhled je jen na zataženou oblohu, co pak?

co zbývá?
když venku se stmívá,
a ráno bude mráz

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Proč bychom se nemohli usmát ani v zimě?

den před svým koncem
matka zima se světem
sbohem s úsměvem


(Pramen: Karin M. Herrling)

Hltají světlo

bouřkový mrak
výhled mi zakryl
na jarní slunce

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Určitě je lepší ke konci února, když zase znovu začne mrznout, zaposlouchat se do Eartha Kitt a jejího Kto to uchradl sfatební sfon? než nechat si zkazit náladu.

když ani zvon
v mlze se nedovolá
nikoho na ranní

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes ráno hlásili předpověď na dalších deset dnů. Bude pořád sněžit. Chvílemi to vypadá, jako bychom se toho konce zimy už neměli nikdy dočkat. A stačilo by jen snítko, malé zelené. Ze sněhu by vykouklo. Na světlo. A co pak růže,

hltají světlo
o co jednodušší než
sledovat je růst

Náhle se z mlhy

po zimě svlažil
fontánu bez vody
první jarní déšť

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Konec zimy je snad ještě smutnější než podzimní stmívání.

"při stmívání
zvon potěší
podzim v klášteře"

(Fūkoku, -1701)

čekám až srdce
podzimním stmíváním
tělo rozechvěje

Eartha Kitt a její Let's Fall in Love. A také Pod pařížskými mosty.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Představte si, jak plujete na pramici cestou do pravěku. Všude je klid, občas slyšíte zabublat bahenní plyn.

náhle se z mlhy
obrovský doutnající
klapkobřinkostroj


(Pramen: Gerhard Linial)

Už neuvidím

letos první
jak blesk z čistého nebe
jarní bouřka

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Hlavní město zaneslo noční oblohu světelnou špínou.

jediná hvězda
na městem osvícené
zimní obloze

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Klasické téma mléčné dráhy a pozorování měsíce mě upoutalo. Určitě ho již přede mnou rozebrali ze všech stran. Ale co už. Když jsem včera došel až na okraj a skoro jsem začal pomalounku rotovat ve spirále dolů do propastných temných hlubin, přehoupl jsem se zpět. Zpět do světa. A ten si chci zažít. Zažít.

už neuvidím
měsíc a mléčnou dráhu
na vlastní oči

Zrníčka písku

Hvezdoslavovo
na nebe vzpomínáme
rozžaté lampy

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Na břehu řeky zasadili vedle chatrče banánovník.

"I vlny a vítr běžící
po řece Sumidě
připojily svůj hlas."

(Novák, Miroslav (překl.). "Kanze Motomasa: Řeka Sumida" ve Vítr v piniích. Praha: Odeon, 1975.)

syrová hlína--
namu Amida bucu
Sumidagawa

(co jevilo se, byla
jen tráva na mohyle)

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes večer se nemohu odhodlat napsat jedinou řádku, i haiku. Našel jsem před nedávnem tento obrázek na serveru fotocommunity.de.


(Pramen: Birdies Landscapes)

Spojují se vněm dva světy, které mě fascinují. Poušť a vesmír.

zrníčka písku
čekají na svá jména
jak mléčná dráha

Památníček

most nad Dunajem
mezi nebem a zemí
prastará řeka

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Zbraslavský zámek a bývalý klášter francouzských Benediktinů.

mniši ze Cîteaux--
ozvěna kroků v opuštěném
Zbraslavském zámku

Na mě snad jednou čeká alespoň SFŘ když už ne OFM. A ještě jedna vzpomínka. Na Eton College--tam nepřijímají takové syny, jako je ten můj. Ledaže bychom byli Sultán z Brunei.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Sníh příkrývá město jako labutí chmýří.

zastavte v letu
labuť a zbude vám jen
pochroumaný krk

Asi bych měl na vysvětlenou dodat (věren tradici Úřadu císařské domácnosti, který poskytuje oficiální interpretace poezie členů císařské rodiny), že za letu labutě svým dlouhým ohebným krkem vertikálně komíhají. Nic však nebrání užít si i jiné interpretační roviny tohoto haiku.

Recept

Mariánský sloup,
Marie-Terezie
pod ním klečela

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Ještě nikdy jsem se nevšiml tolika sýkorek jako letos. Připomínají se.

místo slavíka
drobná mladá sýkorka
se připomněla

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Projděte se po břehu moře, po sněhobílých dunách z písku. Kdo koho potřebujeme? Deset tisíc (萬) nebo nekonečno, věčnost?

deset tisíc let
čekaly a čekají
deset tisíc let


(Pramen: Torsten Seidel)

Cedulka

pomník pod hradem--
vzpomínky velká voda
nevyplavila

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

A samozřejmě Zpívání v dešti (Gene Kelly: Singing in the Rain), když mě v zimě už nic nepotěší.

studený déšť--
není do zpívání
ani sýkorkám

Jediný Raft po stříbrné řece (Fred Astair: Cheek to Cheek) , kterého bych se chtěl účastnit.

nebeská báň
hvězdám nestačí--ještě
hluboké jezírko

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Bez sluníčka další den. A další a další sníh padá. Poprašek.

po masopustu
po čtyřicet dnů zimy
na jaro čekám

Etiketa

Karlův dvůr--
když pod Tebou jedeme
v Bratislavě

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Jen Šílení psi a Angličané jdou ven na polední slunce (Noël Coward: Mad Dogs and Englishmen)

po takové době
už zapoměli jsme
na polední slunce

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Šel jsem dnes reklamovat rozbitý infračervený teploměr. Chvíli jsem se s tou vedoucí prodeny hádal o paragon, z prodejny jsem pak odcházel přesvědčen, že ten hlupák jsem já. Asi nikdy neviděla, to co já.

měsíc v úplňku
tři červenky a básník
pozorování


(Pramen: Thomas Götzfried)

Omalovánky

zájezdní hostinec,
když poslední se zvedl
na jaře host

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Budeme se stěhovat?

studený vítr
na slunečném náměstí
zavřená okna

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Četl jsem dnes svému synovi příhody Medvídka Pú. Měl vysokou horečku, můj malý vrabčáček.

kryštůfek robin
za zelenými dveřmi
ptáček červenka

Plátek celulózy

už vybral jsem si
před listopadovým
únorový déšť

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Dopis Kaiovi, jehož pradědeček byl mistr kaligrafie období Meiji.

ukiyo-e:
tak elegantní, tak těžké
zapsat se na kurz

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Komu byla dnes větší zima. Mně nebo té sýkorce, která se před větrem skryla do své chatrné chýše.

načepýřená
sýkorka na větývce
zledovatělé


(Pramen: Thomas Götzfried)

Moták

až za konvemi
na vesnickém hřbitově
prastaré máry

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Na procházce parkem,

kam ztratili se--
na zaváté trnce
ťuhýkové

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

A znovu je tu touha všechno opustit; odejít pryč. A pak zas ten strach, být na všechno sám.

podhorská louka
sekáč si kosu brousí
sám se svým synem

Papírový parník

ahoj Ottíku,
prabába Dobalová,
babi a děda

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Už se těším na první prohlížení rododendronů,

přes noc na okně
překvapivě vykvetly
rododendrony

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Jaké je společné jméno pro vodu, sníh, led a páru.

bez lidí a lodí
sněhové molo tiší
už klidnou vodu


(Pramen: Hermann Pucher)

jak žebra z ryby
tuto zimu nám zbyly
holá mola

Obálka knihy

vysoké tisy
do kříže vysázeli
vesnický hřbitov

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Dopoledne pod jednolitou šedivou clonou mraků je ještě šerednější, když padá drobný namrzlý déšť a hlavně, když blankytné ranní nebe toho dne začalo tak povedeně.

ranní zvonění
na rukáv dosedla
sněhová vločka

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Studený déšť a prudký vítr zahnali sníh. Přišli s čínským novým rokem. Rokem kohouta.

dědeček z okna
z ústavu mi posílá
prázdný pohled

Volná stránka v knize

když na hřbitovní
kvítí motýl si sedne
už nezvedne se

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Cestou Odkuďsi směrem ke Kamsi,

hluboké večerní
tmavomodré nebe
zima znovu zebe

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Jaro je ještě daleko, ale některá jarní poetická slova mohou s námi být po celý rok. Jako třeba, remízek. Když jsem byl ještě dítě, rodiče mi vyprávěli, že právě v remízcích přežívá divoká zvěř. Přežívá v zemědělstvím kultivované krajině.

v louce za domem
remízek ukrývá se
ostrůvek v moři


(Pramen: Peter Schellig)

Vytřihovánky

ztracen v myšlenkách
úplněk měsíce mi
cestu ukázal

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Před vchodovými dveřmi.

syrový závan
když po dlouhé době je
ráno nad nulou

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Když se zima rozhodne, tak nepustí. Vykukuje ze všech stínů, vyskočí zpoza stromu vždy, když mráček zakryje sluníčko. A rozleze se po ulicích hned, jak slunce zapadne.

jen pomyslete
jednou i zima skončí
všechno se skončí

Pomačkaný papír

Tuaregové
sami ve svém světě jen
městem prochází

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Včera špacíroval jsem si z práce s černým deštníkem.

povětroňové
od rána slibují mi
přívaly sněhu

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Kdyby se historie jen trošku změnila, mohli bychom tu stále ještě chodit okolo hradebních zdí starobylého oppida Strádonického. Na procházky.

zaposlouchej se
kdysi hluk, teď stromů šum
Strádonický hrad


(Pramen: Wilhelm Meyer)

Vodou nasáklý papír

kde bloudí městem
vzpomínám, jak v létě tu
běžel chlapeček

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Modré nebe--nemůžu si už vzpomenout na zastávku v Győr a cestu po M1 do Pozsony.

paprsky slunce
františkánská zahrada
šmolkové nebe

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Zima kouzelná nás obdarovala i toto slunečné ráno. Nic nám nechybí a přeci, chybí nám všechno.

tak málo stačí
z jíní na větvičce jen
navlhlé chladno

Papírové pentle

jak bezdomovec
městem jde a nikdo se
na něj nepodívá

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Co je na neděli romantického. Divadýlko, nákupy, procházky, cesty autem. Hloupé příběhy a klišé, "Děti, co jsem?" deklamuje herečka držíc v ruce dřevěnou měchačku. "Kuchařka?" osmělí se ubohé robě v první řadě. Zato ten strom s očima v předsálí, ten za to stál. "Tatínku, ten strom má oči." Samorost, co korunu mu odervaly a jako děvce oči mu zmalovaly. Hérečky. Sen nebo senryu,

rozpitá rúž
na dně sklenky
jazykem šmejdí

===========

osmělíme se,
když cestou domů hladí
chladivá prkna

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Proč bychom se nemohli jen tak posadit, posadit na lavičce u cesty. Protáhnout si nohy a zahledět se skrz ty davy na stromy. Stromy, co na druhé straně cesty jeden s druhým tak vesele klábosí. Větvemi šumí.

jak dlouho asi
lípy v parku čekaly
na svou lavičku


(Pramen: Christine C. W.)

Krepový papír

vánoční světla
v únoru už konečně
v oknech pohasla

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Napište mi dopis. Vezměte kus papíru, naostřete brk a vepište verš. Poskládejte obálku, na zadní stranu nakreslete vločku,

námraza okno
zamkla; bílé na skráni--
jenom čekání

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Po cestě domů, když jsem se vyhýbal zmrzlým kalužím vody ve stopách ve sněhu, vzpomněl jsem si na předvčerejšek; sněžily veliké neforemné vločky a pokryly větve stromů vysokou vrstvou. Filigrán.

ledový vítr
kvůli sněhu na větvi
zimě odpustím

To byly větve stromů, na cestě domů. Když jsem odemykal dveře našeho domu uviděl jsem je,

kapičky vody
ze sněhu na rukávu
jak mléčná dráha

Pauzák

holub na cestě
kam jinam, než právě mně
do cesty sedl

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Večerní pospíchání,

zase je tu noc--
za to tam a sem
jediný ve sněhu krok

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Slunce dnes rozpustilo část sněhu. Budeme-li mít štěstí, zima začala pomalinku odcházet.

tak dopadá to
když na dveře zaťuká
ranní světlo


(Pramen: Eddi Meier)

Lepenka

hřejivá káva
když v sáčku s bagetou
rozlije se

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Cestou z postele,

na stěně jen tak
zastavené hodiny
za deset čtyři

Cestou k lékaři,

ze stromu dnes
po ránu opadávají
krystalky jíní

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes jsem přemýšlel nad dvěma záhadami.

kdo z vás kdy v zimě
v pravém poledne slyšel
zahřmít z nebe blesk

A kam bychom byli bývali asi odešli, kdybychom prostě jedno ráno za sebou zavřeli dveře, zamkli na dva západy. Kdybychom pak ty klíče zahodili. Kam bychom pak šli?

uzoučká stezka
planinou vine se na
vysoký kopec

Pivní tácek

Zmatený feťák se mi dnes snažil vhodit hrst mincí do caffèllatte, když jsem si ho nesl
v papírovém kelímku zpět do kanceláře.

na zmrzlé zemi
papírový kelímek
pár drobných v ruce

==========

v prokřehlé ruce
papírový kelímek
s voňavou kávou

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Vzpomínka na Lucia Sergia Catilinu,

což zapůsobil
sběh řádného ptactva
na stromě před dveřmi

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Něco na těch sterilně vybledlých panelových domech chybí.

jak báječné
pohádky nám vyprávěl
dědek chrlič


(Pramen: Kristin Lavransdottir)