Papírový pytlík

Už plánujeme prázdniny.

už plánujeme
ve Středozemním moři
slunce východy

Cestou na jih, autem až k trajektu do Bastie.

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Dnešního dne v roce 335 byl pohřben papež sv. Sylvester.

vůně kadidla
když svatého Sylvestra
připomínáme

Dělobuchy a rachejtle uvítaly nový rok; snad i ten marast bude ráno lepší.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Svatyně Tóšogu byla za obrození Meiji na nějaký čas opuštěna.

na konci cesty
pod vysokým platanem
opuštěný rov

Kmeny platanů jsou pokryty světlými a tmavými skvrnami podle toho, jak se plátky kůry postupně odlupují a opadávají.

Kornoutek z papíru

Kolik jsme toho letos zanedbali? Na koho jsme nemysleli, které hroby jsme opomenuli? Kolikrát jsme nepoděkovali, nepoprosili, raději nezmlkli. Nemysleli si prostě svoje, nechodili pěšky, nekoupili a nedali lízátko. Nedojedli a vyhodili.

poslední kousek
vánočního pudinku
den před Silvestrem

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Na co bychom neměli ke konci roku zapomenout. Každý lepší člověk na konci roku jede na hory, k moři a nebo přinejmenším za známými. Kdo nemůže, tak se alespoň připravuje na novoroční recitaci. Na novoroční stůl selské rodiny patří kapustnice. Věci, jak mají být. Někdy potkáte člověka, který je vám vysloveně protivný. Někdy takovému člověku otevřete dveře, chcete hovor ukončit a je ještě protivnější, když on ten rozhovor zdržuje, odkazuje se na prostředníky a i jinak se dožaduje vaší pozornosti. Dělají to hlavně podomní a proselyté,

jak proselyté
pozornosti chtiví jsou
co vpřed je žene?

(po jejich cestě, vpravo
vlevo samí havrani)

Když celý svět zapadne sněhem,

nezbývá laňce
nic, než kopýtkem hledat
sníh nadzdvihovat

Stejně tak lidé, pokud pozorně okolo sebe nehledají, uvidí v zimě pouze kostry stromů a pole padlí.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Našel jsem dnes poznámku, "Every man wants to leave a legacy behind him"--každý muž touží zanechat po sobě odkaz. Vzpomněl jsem si na Tokugawa Ieyasu a na jeho Odkaz.

jak skarabeus
nese si krunýř rytíř
umění kendó

Skarab byl ve starém Egyptě spojován s vycházejícím sluncem. Bůh Cheper tlačil sluneční disk po nebeské báni a představoval změnu, stvoření. A rytíři kendó? Tito poslední samurajové následují cestu meče. Kultivují svoji mysl a tělo.

Bílý arch

Čekám na okamžik, kdy zahlédnu koutkem oka svou první letošní vločku.

jediná vločka
tak dlouho se zdobila
sedí na dlani

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Viděl jsem dnes dvě dámy v lodičkách, jak si suverénně vyšláply po zasněžené a udupané stezce. Švitořily a na sníh nedaly.

dejte jim půlden:
v bílém sněhu vyšlapou
hnědé cestičky

(už jen okolo koše
bělostná závěj zbývá)

Čerstvě napadaný sníh se v poledním slunci třpytí. Tolik bílého a z takového blankytu?

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Dnes nechci být nostalgický, ale možná jsem. Trošku.


(Pramen: http://www.funet.fi/pub/sci/bio/life/warp/plants-4-English-Photolist.html)

pamatujeme
jak hlavu nám vískala
mateřídouška?

Balící papír

Dnes dostali jsme dva dárky. Ráno jinovatka a večer začal padat sníh. První letošní.

jak jen ji poznat?
po obou stranách jíní--
cesta do práce

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

O rok později byla v hlavním městě 布拉格 zatím největší chumelenice zimy.

tlustou vločku jsem
v tom úžasu, jak mušku
doopravdy spolk’

Na cestě jsem se zastavil a rozhlédl a to, co jsem uviděl, mě potěšilo.

Co sníh připomíná. Bílou krajku a také prachové peří (samozřejmě). Bílý list papíru před tím, než na něj napíši první slovo. Je jak řeka za oknem, když ho ostrý vítr fouká vodorovně. Píchá, když ho vítr žene přímo proti obličeji. Vytváří ledovou krustu na vlasech, když přejdu z vánice domů. Strouhaný kokos na kokoskách.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Dnes večer pršelo, mrholilo a mžilo. Nebe slzelo. Japonsky se slza řekne namida. Stejné jméno měla čašaku, bambusová lžička na práškový čaj, mistra Sen no Rikyu zakladatele Urasenke. Tuto lžičku použil při svém posledním čajovém obřadu. Pak ji uchovali na památku.

mezi kapkami
jedna slza na tváři
paní Namida

Kdo je paní Namida?

Konfeta

Vzpomínám na Jamese Herriota. Ušák před krbem.

ranní mrazíky
na verandě suší se
modré holinky

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Všude visely vánoční dekorace už od listopadu, ale den po druhém svátku Vánočním jakoby se zapomnělo.

zapomenutá
den poté na chodníku
kapří šupina

Mám raději tresku aljašskou.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Ptáci uvítali ráno svým zpěvem. Náhle, těsně před tím, než se slunce objevilo nad horizontem, zmlkli.

sluneční kotouč
ráno mě zas zaskočil
obzor přeskočil

Obálka

Utápím se.

kam odešli, když
poslední list ze stromu
po vodě odplul

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Ve městě se procházejí rodiče a děti. Den poutí. U sv. Jakuba Staršího mají návštěvní (sic!) den od dvou do pěti hodin odpoledne, bohoslužbu v osm ráno. Patron poutníků nad námi bděl, když:

u dveří kostela
až otevřou čekáme
v pondělním mrazu

Na Svatojakubské mušle nedám dopustit. Zajděte si.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Včera jsem naučil svého syna číst. Nesnažil jsem se mu ukázat jak fungují písmena, jak by měla skládat slovo a ze slov větu. Místo toho jsem mu napsal čtyři slova, která tvoří jeho svět. Každé jinou barvou. Hned se je naučil rozeznávat. Určitě také kvůli barvě, snad si ale zafixuje tvar těch slov.

Je možná trochu škoda, že se mongolské hordy u Vídně zastavily. Mohly nám tu nechat trochu toho čínského uvažování o písmu. Ale přece, jednou ten můj syn určitě pochopí radikál 文. Přečíst ho jako "wen" v druhém tónu může klidně později.

kvítek pomněnky
do knihy si založím
místo vzpomínky

Papírový kelímek

Z okna.

když mlha místo
třpytivého slunce se
v kraji rozleje

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Den návštěv. Tak jako každý rok, cestujeme tam a zase zpátky. Kličkujeme, zrychlujeme a brzdíme.

druhé Vánoce
když zase pod stromečkem
dárky hledají

Ne, prosím ne. Už ne dalšího spajdodena.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Drahokam Lapis lazuli má symbolizovat přátelství a pravdu. Mistři malíři z něj vyráběli modř. Moje žena má jeden takový ve šperkovnici. Je na něm spirála tmavě modré a zrníček pyritu.

na nočním nebi
zlatý třpyt, jak pyrit na
lapis lazuli


(Pramen: Waldekke, 12/2004)

pohleď bez brýlí
na ten modrý valounek
jak zeměkoule

Vánoční ubrousek

Den V.

kapička brandy
portské sultánky--
vánoční pudink

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Letošní štědrovečerní,

pod ranní klenbou
rosu dejte nebesa
prozpěvovali

Ten den začal mnohem hůř, než potom skončil. Ten den skončil mnohem lépe, než vůbec začal.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

"A bee rising from a peony...", pivoňka a včela. Až dnes se mě to haiku dotklo. Peony, pivoňka. Pivoňka, česlo. Takové to česlo, na kterém se potkávají nové včelky zvědavé na svět venku se starými harcovnicemi vracejícími se z pastvy.

pivoňko rudá
proč jsi tu včelku chvilku
nezdržela


(Autor: Yun Shou-p'ing (1633-1690) Ch'ing Dynasty, pramen http://www.npm.gov.tw/en/e0401010503.htm)

Kus papundeklu

D-prese.

ráno bez slova
když z domu odchází
na nákupy

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Až do poslední minuty pracovní doby jsem za stolem dělal, že Vánoce neexistují. Pak jsem pospíchal domů, abych zase utíkal do obchodu. Nebo jsem utíkal z obchodu, abych byl přišel brzy domů?

už jenom vážky
scházejí, lidé mi
cestu křižují

U prskavek s křížkem po funuse.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Přijde mi zvláštní, že na konci prosince zima teprve oficiálně začíná, i když mě už bývá zima mnohem dřív, někdy už na začátku října, na keltský Samhain. A pak, jak to má ta příroda zvláštně zařízené. Až na Silvestra začíná sluníčko vycházet dřív, ale zapadá později už od Lucie.

první zimní den
a noc už se nám krátí
jako každý rok

Dnes jsme východ slunce vyhlíželi z okna spolu se synem.

ranní červánky
slunce nad obzorem
šmolkově modrá

Papírový tácek

Dárky.

když měsíce třpyt
na ojíněném okně
lapač snů hlídá

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Sněží a prší, je bláto a zataženo, fujavo.

ANI RYBA
ani rak, když tak
z okna se dívám,
usínám

V čem je lepší porcelánová figurka andělíčka. Půvabně ohýbá svou vahou větev, nejlépe dánské jedle. Cinká, když do něj cvrnkáte nehtem. Má pozlacená křídla. Má ve vlastech hvězdu. Má příliš výrazné nosní dírky. Villeroy & Boch.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Jako malý chlapec jsem dostal od jedné své babičky cestopis A.V. Friče po Amazonii. V něm byla vyobrazená nahá indiánská dívka s popiskem, že i mladá Kečuánka ráda hodí očkem. Asi na fotografa. Pak tam byla také fotografie indiána, který měl máslo na hlavě. Pomáhalo to prý upevnit tvar účesu, takže vydržel zdobit indiána i přes nepřízeň vlhkého amazonské podnebí.

oříšky z lísky
až na tři si schovala
slečna veverka

Piják

Dejte mi jazz, prostě jazz.

tolik radosti
když na svátečním stole
kostelní svíce

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Básník Sohoku a jeho pohřební báseň:

tuto zimu
vrba zamrzne
navždy

(Hoffmann, Yoel. Japanese Death Poems. USA: Tuttle Publishing, 1986)

U nás se zase oblevilo. V zimě si člověk nikdy nevybere.

toto sněží--
mnohem lepší, než
studený déšť

Dnes je zimní slunovrat. Polovina Keltské zimy. Slavíme Alban Arthuan, slavnost ohňů. Jdu zapálit svíčku. Za krále Artuše, na jeho dnešní narozeniny.

jako pohané
každý rok se krčíme
u světla svíce

(krev v žilách nezapře se
stýská se mi po lese)

Milí Bójové, tam ve tmě někde ukrývá se, hora Blaník. Naše hora.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Při jedné přednášce jsem studentům ukázal tento obraz. Pozastavili se nad tím, že v Japonsku padá sníh. Chtěl jsem, aby studenti zaměřili svoji obrazotvornost na haiku o trnce, které obraz následovalo. Autorem haiku je Macuo Bašó v překladu Miroslava Nováka:

ZA TRNKOU V KVĚTU
jdu
po vůni.
Za rohem vrazím
do kůlny.

(Bašó/Novák)

Tak, a na co jsem dnes narazil já? Vzpoměl jsem si na první boa své ženy, jak si ho na koncertě nesla omotané okolo loktů. Bylo bordó, a bylo hrozně šik.

pane kačere
u dna jste si zapomněl
nový hřebínek


(Pramen: Internet)

Papírový ústřižek

Na nákupech. Siúil a run.

narozeniny
nade dveřmi chvojí a
bobulky jmelí

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Které z měst bych si vybral, Syrský Damašek nebo Bagdád Abazidů? Kde jinde mohli kultivovat řeč poezie. Zkus si.

v arabské noci
daleko od závějí
písečné duny

Je to zvláštní pocit, zase se těšit na Vánoce. Jaké by asi byly Vánoce v Granadě. Arabské.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Na okně mi v práci sedí kaktus. Takový malý, s bodlinami. Nedávno kvetl. Kvítky jsem neviděl, po zvyku kaktusů vypučely v noci a ráno jsem na kaktusu našel už jen takové malé sušinky. Pak se měsíc nic nedělo. Až doteď. Teď z něj v noci vyrážejí fialové peckovité plody. Už vykukuje šestý a sedmý; a zbývá ještě pět sušinek.

chlupatý kaktus
na parapetu sedí
dones jablíčko

Červený papírek

Cesta na východ.

veliké svátky
v kostele na lavici
nepročekáme

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Chodím městem a přemýšlím nad Twisted Nerve (1969) od Bernarda Herrmanna podle Tarantina. Zaposlouchej se zde. (díky serveru mp3.nadruhou.net)

Osamocená postava stojí na dolním výběžku Střeleckého ostrova. Oba břehy se utápí v mlze a voda pomalu plyne směrem k jezu. Volný, volný, odplouvám, odsouvám, plynu, pomalu, odcházím, miznu.

kdo zapíská mi
až nad zarostlým krovem
hvězdy se rozzáří

Dnes večer je mi zima.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Je zvyk želená košile? Co by byl zvyk bez těch, kteří v něm vidí smysl? Jako Úřad císařské domácnosti, který nutí pány na Chryzantémovém trůnu a velvyslance u jejich dvora dvakrát do roka lovit ryby pomocí kormoránů podle tradice Goryo Ukai z roku 1890, která vznikla na poníženou žádost tehdejšího guvernéra prefektury Gifu.


(Pramen: http://www.myfreewallpapers.com/artistic/)

kormorán loví
mezi květy sakury
císař a ryba

A ještě snad:

řeka Nagara
hladina osvícena
měsícem, lampou

Proužek papíru

Předjímání.

chlapec večeři
pro samé vyhlížení
nemohl dojíst

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Studený vítr se mi dnes snažil schovat za kabát. Když jsem vyšel ze Sephory, v ruce dárek od Yves Saint Laurent, sněhové vločky, čerstvě napadený sníh a světýlka. Víc, než hvězd na nebi. Cinkání tramvaje. Šik.

všechna ta krása
když stromy se obalí
sněhem, jak květy

Co všechno připomíná sníh. Prachové pírko, okvětní plátky třešně, třásně perského koberce, pablesky na hladině vody, sněžnice, vůně vosku na lyže, kopeček šlehačky na dezertní vidličce.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes jsem v kanceláři sám, zas na nějakou dobu. Sedím si a dívám se z okna. Zpoza střechy protějšího domu vystoupil malý bílý obláček. Zas. A znova.

bílého kouře
stuha šestkrát točená
konkláve končí

A nový den začíná, za chvíli i nový rok. Nejdřív je potřeba poklepat na čelo mrtvého stříbrným kladívkem a pak zlomit starý rybářský prsten.

kapky šumí a
u dna tůňky leskne se
břicho rybky

Kousek ubrousku

Příště budeme diskutovat Peklo, Rádio 4.

zamrzlo peklo
a na obzoru hvězda
co mrtví zmohou

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Záznam o dnešním hlubokém sněhu, chumelenici a na dálnici driftujících škodovkách na letních pneumatikách.

dnes odpoledne
za domem zhurta na nás
zhoukla vánice

Co se vyrovná křupání čerstvého sněhu pod botami? Ta úleva, když konečně přestane do obličeje bodat studený déšť a vzduch ze zaplní vločkami. Brownův walz.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Do dnešního dne bych si přál tygra. Malého, hravého. Špacíroval bych s ním po chodníku. Zašli bychom do parku. Dal bych mu náhubek a projel bych se s ním metrem.

žíhaný tygr
v poledne odpočívá
ocasem míhá

Možná by se mi tak podařilo zahnat tu studenost a chlad.

Linkovaný papírek

Myšlenkami jinde.

jak dlouho ještě
než první uvidíme
na hladině list

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Vítr dnes honil po ulici kontejnery. Večer přišla námraza a já na firemním večírku jen tak zírám, jak jsou sráženy a zase se staví, aby byly sráženy, kuželky.

jako by vítr
v piniích odezněl--
co zbývá?

ta tíha, když rukávy
jsou, urousány

Při objednávání taxíka jsem se prošel po čerstvě napadlém sněhu. Moje stopy vedou doprostřed terasy.

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Venku mrzne, je to taková ta studená zima bez sněhu. Možná, že je už pozdě připustit si nějakou vzpomínku na podzim. Možná ne. Našel jsem jednu takovou, když jsem se vracel domů.

listy z kaštanu
na podzim vítr shání
jak ovčácký pes

Chtěl bych se naučit dívat se na svět jinak, než teď. Chtěl bych se podívat na strom a uvidět jednotlivé listy. Pěkně bych si je prohlédl, od čepele listu k řapíku. Podíval bych se pozorně na jejich žilnatinu a možná bych tam našel i něco napsané. Vzkaz.

žilnatý lístek
usadil se na ruce
jako motýlek

Útržek bílé A4

Když jsem byl malý chlapec a maminka mě naučila zpívat. Катюша.

je to tak dávno:
расцветали яблони
на пограничье

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Jak na větrné hůrce si dnes připadáme. Já i lidé na ulici, když na cestě domů žahá nás vítr do tváře ledovými kapkami deště. Na horách slibují sníh, ale tady dole?

temnota a chlad
když od bílého sněhu
nás odděluje

Mohlo-li by snad takové počasí zhatit i 西游记 (xi1 you2 ji4) slavnou Cestu na západ?

~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~

Dnes ráno jsem si dopřál vůni a chuť čisté arabiky. Pro inspiraci. Pohlédl jsem z okna skrz záclonu na naše město.

lampy u cesty
už svítá a já hledám
vánoční řetěz

Cestou městem to vypadalo všechno trošku jinak.

doprovází mě
cestou tam a zas zpátky
studený vítr

Malý žlutý papírek

Návrat ke kořenům, kdy hnáni vpřed a se slzou v oku. Stárneme. Калинка.

Ах, cоcенушка
Не шуми ты надо мной
Калинка моя!

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Každý den je Nový rok blíž, jaký asi bude. Dnes jsem byl v Danube House na Florenci.

mezi mou tváří
a mrazem tam venku je jen
zadýchané sklo

Ten dům v sobě ukrývá malý svět; ohraničuje kousek ulice a pohlcuje prostor veřejný do sebe. Přesně naopak, než je tomu u paneláků a prostoru nikoho, kterým se obklopují ze všech stran.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Sedím tu nad tím kouskem prázdného papírů stižen paralýzou. Přemítám o tom, jak prolomit bariéru myšlenek a dát jim tvar. Pojmenovat je. Snažím se vzpomenout, co mě dnes chytrého napadlo, co bych tu měl zaznamenat pro věčnost. Místo toho mám nutkání, mám takový pocit, že bych raději měl napsat jen:

mávnutí křídla
a z hejna zbude jen ta
jediná husa

Viděl jsem dnes ty rozvášněné nakupovače dárků, jak šmejdí od jednoho výkladu k druhému a cestují, hledají, zkoušejí, sahají, chutnají a oceňují všechno, co se vejde pod malý smrček nebo dánskou jedli, hit sezóny. Díval jsem se na ně a pak jsem na ně zapomněl.

Jak uzel pevný

Dva roky prošly, nepozorovány zas stojím na stejném místě a přeci jinde. Sedm set třicet dnů a sedm set třicet haiku do vínku Haibunu jednoho tisíce listů. Končí druhá třetina trikatunu. Budu mít ještě dost času rozmyslet se co dál?

sedm set dvacet
za tím samým stolem na
minutu přesně

Symbolem právě končící druhé třetiny trikatunu budiž cesmína,

zasněžený les,
když Pán Bůh zastavil se--
budiž cesmína

Co chybí nám? Snad jen, myslete na děti, na děti v Africe. Přispějte.

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Dnes je třistašedesátýpátý den Haibunu jednoho tisíc listů. Procestoval jsem s ním celý svůj svět, abych došel na stejné místo jako vloni.

třistašedesát
a pět dnů, pětatřista
šedesát dnů

Dnes při slunci západu končí první třetina trikatunu a jeho symbolem mu budiž list kapradě.

jak uzel pevný
pod sněhem se ukrývá
kapraďový list

Na okenním skle

Když ráno chybí mi červánky.

je deštivý den
na rozoraném poli
u cesty domů

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Co mi jako malému chlapci nikdy nedovolili.

na okenním skle
čáry, tečky, kolečka
kreslím, konečně

Pod lesem

Poslali jsme dopis do Afriky.

pošmourné ráno
v ruce dopis hřeje mě
za čápy v zimě

--darovaná.

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Cestou na sobotní návštěvu.

pod lesem, za kopcem
na severní straně
sníh se zabydlel

=============

odbočili jsme
kratší delší cestou
serpentýnami

Poinsetia

Měl jsem dnes raději jít pěšky. Vrše a pruty / v rybnících u potoka / dědovy oči.

lávko nad splavem
se svým synem na místě
kde jako děti

Na návštěvě u strýce Pepíka.

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Dokonalý moment.

poinsetia
dva týdny před Vánoci
lístek shodila

Celou dlouhou noc

Až k neuvěření.

pár dnů do Vánoc
deštivé prosincové
čekání na mráz

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Moravská zimní kalamita, vločky a hvězdy.

celou dlouhou noc
když pod duchnou jsme spali
padaly hvězdy

Modré nebe

Proč rád chodím ráno do práce.

ráno v dálce před
červánky obnažený
posledních hus klín

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Cesta do města, příslib a přání.

modré nebe a
červánky, zachumlaní
k metru spěchají

=============

Pozorování středověké mysli.

na každé zastávce
tramvaje mě vítá
jiný měsíc

Hejno holubů

Práce ve městě.

když piccolo si
cestou do práce dám pod
hejnem holubů

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Cesta z oběda a Holubova letka.

hejno holubů
tleskáním křídel ruší
kamenné sochy

Oblý baklažán

Moje oblíbené pozdně podzimní.

lilek prokládám
a pečený baklažán
porce lazaní

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Při vaření Jamieho minestrone. Vzpomínka na Bašóův kmen poraženého stromu a měsíc. Jsem také fanoušek těchto dvou dam: Jennifer Paterson a Clarissa Dickson Wright.

oblý baklažán,
když ostrým nožem napříč
ladně rozkrojím

(bíle v setmělé kuchyni
úplněk zasvítí)

Chvilka klidu

Zelenožlutě. Hledám způsoby jak vypnout.

jako na jaře
zelené prosincové
ranní vůně

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Někdy je dobré prostě vypnout.

chvilka klidu, když
po dlouhém dni odjíždím
na parkoviště

Vůně cizrny

Prosincový rituál.

ráno, když z okna
se synem na červánky
těšíme se

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Při pohledu z okna se obloha náhle zjasnila do odstínů červené a modré, jak slunce ozářilo trhance mraků na nebi. Jen horizont se stále ukrývá v mlžném oparu.

okraj oblohy
ukrývá se v závoji
zmrzlých vodních par

=============

vůně cizrny
sprostá a obyčejná
nedělní ráno

Při nočním sněžení

Už je sušíme, listy na šňůře vyrovnal papírový král.

večer, když přišel
pustou alejí a sám
ojíněný mráz

--Čekáme na sníh i na mráz.

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

Má vůbec smysl zatahovat na noc žaluzie?

při nočním sněžení
ještě víc, než k večeru
setmělo se

Bez událostí

Na lovecké výpravě za mixérem.

na bleším trhu
na blátě vyloženy
zažloutlé listy

--stará alba, skřipce.

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

V pátek víc, než kdy jindy si člověk uvědomí ten kolotoč čekání na víkendy; co z něj v pondělí má? Kdyby alespoň vzpomínku.

bez událostí
na víkend se těšíme
jak každý pátek

Každý dnes mluví

Budeme v neděli vyrábět ruční papír--na Vánoční dárek. Nakoupíme rámy v Ikei, síťku, ruční svěráky a hřebíky v Baumaxu, starý mixér z blešího trhu na Kolbenově, trochu škrobu a flanelovou látku. Počítám i s vodotiskem.

folio v ruce--
list za listem padají
věty a slova

Udělám i vodoznak.

~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~

každý dnes mluví
jen o počasí,
co dokázalo

Jak bychom mohli nevšimnout se slunečních paprsků po tak dlouhé době?