v noci popotahuje
za závěsy
~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~
Zaposlouchej se do tónů. Pýcha a předsudek. Dostal jsem kdysi pár klavírních improvizací.
při pohledu na
starou jabloň vzpomínám
na loňské léto
~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~
Slunce mi zasvítilo do tváře, když jsem seděl v kanceláři. Zasvítilo žlutým, podzimním světlem. Takovým tím světlem vyzářeným nízko nad obzorem. Světlem, které prošlo dlouhou cestu atmosférou a nachytalo na sebe vůni čerstvého vzduchu. Světlo babího léta; světlo které mě pohladilo po tváři.
Když jsem byl malý, sbírala se mnou maminka na podzim šípky na stráni za domem.
šípkové plody
pokryté jinovatkou
jak máma a syn
(Pramen: Julia Laatsch)
Dnes mi umřel děda. Chodíval se mnou na procházky po Praze. Když jsme se vraceli, vyšlapali jsme schody před domem a předháněli se, kdo rychleji řekne dětskou říkanku o oslovi.
levá, pravá
přední, zadní: pozor dědo
neupadni
Je mi na nic z toho, jak mi svět utíká mezi prsty. Nejdřív ho bylo jako písku na Sahaře, všude kypěl, všude byl. A teď, když se dívám na svého syna, ztrácím se. Miznu. Život mi mizne jak voda ve vyprahlé zemi. Až uvidím syna jeho syna, ucítím, že konec je už blízko. Dědo. Můj dědo. Tolik bych Ti toho ještě rád řekl. Až mě povedou na porážku, vzpomeňte si na mě.
už nemám sílu
na svět se dívat, tiše
písničky zpívat
Žádné komentáře:
Okomentovat