Nejkrásnějšími

Asi už končí babí léto. Strávili jsme milé odpoledne na zámku v Roztokách u Prahy. Šli jsme na výstavu fotografií Joe Hlouchy, ale také jsme si prošli zámeckou zahradu. Kromě výstavy moderního umění jsou v ní umístěny sochařské artefakty, například dvoumetrový říšský orel z jedné z Pražských bran. Zachovej nám, Hospodine - německy a česky.

veverka ořech
tady a tam ukrývá
pozorujeme

=========

před do pískovce
vytesaným dvouhlavým
orlem ukrytá

--veverka. Syn, dcera a já. Nádvoří zámečku ukrývá zvon ze 16. století z kostela obce Ořech.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Každému ročnímu období odpovídají barvy a střihy kimona—převlékání kimon tvoří zařazovací slova klasické japonské poezie, která vždy závisí na obyčeji hlavního města 京.

nejkrásnějšími
barvami se oděly
v Praze obzory

(a bude-li Ti teskně, jdi na server 百度.com a napiš heslo 布拉格)

—darovaná.

Poslední září

Páteční pracovní den jako by nebyl. Ráno mi byla trochu zima, když jsem zavíral dveře na balkón a pohlédl ven.

ráno nebo večer,
když od Vltavy mlha
se nese

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Co víc říct?

poslední září
poprvé vzpomínáme
na jarní slunce

Na Vyšehradě

Jednání na Sv. Václava přerušil požár v budově--planý poplach. To jsme viděli na odpolední procházce po parku:

mlha a déšť
stěhovaví ptáci se
v mracích houfují

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dávám přednost přebásnění Bohumila Mathesia s Vlastou Hilskou, Jana Vladislava s Miroslavem Novákem a Heleny Honcoopové před rušivou hrubostí formy Alfonse Bresky, Antonína Límana a Zdenky Švarcové.

U Víta

Studí na dotek
Oblýskané sedátko
ve zpovědnici

To je vzpomínka Hiroši Košiho. (Koši, Hiroši. Překl. Novák, Miroslav. "Haiku z pražského pobytu" in Nový Orient: Časopis pro kulturní a hospodářské styky s orientem. Praha: Orientální ústav v Praze. 1963.) . Po dvou generacích a tisíci letech vzpomínám já,

na Vyšehradě
marně Tě dnes hledáme
svatý Václave

Kamenným mostem

Na skok v Budapešti, ráno tam a večer zase zpět, přednáška v Hiltonu u Nyugati pályaudvar na křižovatce Szent István király körút a Váci ut. Koupil jsem si knížku, jen na marhapörkölt tarhonyával jsem neměl čas. Nejprve jsem se nechal odvést do centra na Deák Ferenc tér a šel jsem pěšky okolo britského velvyslanectví na Corso. Šel jsem až k Erzsébet híd, pak ke škole na Nádor utca. Vedle naší kavárny byly hned dvě nové. Pak jsem šel do metra (M3), kde na mě samozřejmě čekali revizoři--tentokrát jsem lístek měl.

jedna cesta metrem
a moje nohy zase vědí
kde jsem

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Našel jsem třináct haiku, které Hiroši Koši napsal o Praze (Koši, Hiroši. Překl. Novák, Miroslav. "Haiku z pražského pobytu" in Nový Orient: Časopis pro kulturní a hospodářské styky s orientem. Praha: Orientální ústav v Praze. 1963.).

Kamenné torzo
vidíš v slunci
Staré město
na sklonku léta

O 42 let později,

kamenným mostem
mezi lampami mlha
rozprostírá se

Tam nad obzorem

Výhled z terasy hotelu Aria. Jedno takové plné pražských reálií.

kamennou růži
černé madoně v kleci
připodobňují

Víte že snad žádný dům u Kamenné růže v Praze ani není?

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Jeden z Fudžiwarů, Fudžiwara no Tadamiči (76. ze Sto básní, překl. H. Honcoopová) napsal,

Na širé moře
vyplouvám a hledím
do dálky--

Pláň s bělavými
oblaky--
Obloha nebo oceán?

Zemí obklíčeni:

tam nad obzorem
slunce tiše zapadá
ještě pět minut

V dáli za mořem

Každý den už čekám, až ráno mezi dlouhými ostrými jehlicemi na větvi borovice u cesty uvidím svítit žlutý březový list.

žluté lístečky
na břízách, polovina
ještě zelená

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Císař ve výslužbě Džuntoku-In (100. báseň Jednoho sta básní, překl. H. Honcoopová):

Sídlo mých předků!
Plevel teď dravě obrůstá
tvé staré krovy

Tajně se k tobě vinu i já
Vzpomínám na dávné doby

Jaké to asi musí být, žít celý život na majáku. Džuntoku-In zemřel ve vyhnanství.

v dáli za mořem
v ruce pomněnku, na domov
vzpomínáme

Kamže příteli

Když není mi do smíchu. Hádka s matkou. Podzim, čas převlékání.

vlašské ořechy
na hromadě padavky
pálené listí

==========

celý rok čeká
aby topol na cestu
listy odhodil

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Nová vzpomínka, 47. báseň Sta básní, Mnich Egjó (překl. H. Honcoopová),

Do samoty
mé chýše opuštěné
i psím vínem

přišel už zase podzim
Jen přítel ještě ne

Při depresi se celý svět zmenší na malé bolavé ego.

kamže příteli
jak dávno cesta vábí
v podzimním hedvábí

Podzim--čas převlékání kimon.

Jak horský vichr

Našli jsme zvláštní protáhlé šípky a obrali jsme celý keř. Naše slunečnice si v širokém látkovém klobouku hověla na koženém plášti, upíjela čaj a pokřikovala.

sbíráme šípky
poslední letní piknik
na Šiberáku

=========

sbírání šípků
ruce potom voní po
šípkovém džemu

=========

Sluníčko a mráz
na stromech nechaly
voňavé šípky

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Nedávno jsem četl esej Heleny Honcoopové (To bude zřejmě její fotka.), komentář ke sbírce staré japonské poezie Jedno sto básní (ISBN 80-7035-126-8). Vzpomíná také na Miroslava Nováka. Pokračuje v jeho tradici uměleckých překladů.

22. Báseň od Bunja no Jasuhide (překl. H. Honcoopová):

To podzimem
schnou květy, stromy, tráva
léto zdobící

Proč se za
to vina dává
drsné horské vichřici?

A moje odpověď?

jak horský vichr
až do údolí vstoupí
na slovo skoupý

Čaj na poslední

Začíná se ten konec roku plnit. Prací. Před rokem jsme ještě šli po kině na kávu či čaj na zahrádku kavárny na Smíchově. Vím přesně, co bylo a ta představa, že už je celý rok pryč. Dnes jsem poslal dvě haiku do soutěže Kusamakura a HIA.

je ta obloha
modrá nebo zelená
navečer v září

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Cestou z noční hlídky (Ночной Дозор).

čaj na poslední
zahrádce v zářijové
studené noci

Jak smilování

Těším se na Vánoce.

slunce zapadlo
navlékání jeřabin
sušení šípků

Řekl mi dnes, "Půjdeš se mnou hledat duhu, tatínku?" A šibalka, "A-tů!" Myslím na jaro，春思 (chun1si1) - 李白 - tady.

春思
燕草如碧絲， 秦桑低綠枝；
當君懷歸日， 是妾斷腸時。
春風不相識， 何事入羅幃？

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Hlaholy.

jak smilování
v poledne jednadvacet
očekáváme

Jak splasklá guma

Dnes v noci jsem vezl rodiče domů z letiště. Před rokem jsem dostal svou první a zatím poslední pokutu.

zadýchané sklo--
světýlka náklaďáků
jedno za druhým

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Noc v Českých Budějovicích. Díky Aba!

jak splasklá guma
auta na parkovišti
lezavá zima

Jak noční nebe

Obchodní oběd, altánek. V dálce Týn a za Týnem PMS. Povolali jsme na ochranu dcery kromě Sofie a Emmy také Pannu Marii. Každý večer před spaním těm svým vrabčáčkům žehnám. Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.

letenský zámeček--
deset tisíc zažloutlých
notových listů

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Přihlásil jsme dnes dvě haiku do soutěže Kusamakura. Loňský vítěz:

Flying nowhere
black birds appearing out of
the painter's
brush.

(Marian Nicolae Tomi, Rumunsko)

jak noční nebe
tuž po papíře štětcem
jen tak roztírám

V hluboké noci

Sklenice vína. Mám toho hodně k pročtení.

po cestě zahřmí--
cvrčci se svolávají
jdou na večerní

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

A stále se to nachyluje.

v hluboké noci
za stromy, mezi domy
ranní mrazíky

Houby václavky

Při stotřicetičtyřech kilometrech za hodinu neměl nejmenší šanci.

první zažloutlý
list z topolu, na cestu
zlehka dosedl

Večer doma pak hledám 百度--jedno sto a tisíckrát. A našel jsem báseň 塞上曲 od mistra 王昌齡。Hraniční pevnost. Šestatřicátá ze Sbírky tříset básní dynastie Tang.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Cestou na víkend.

houby václavky
na mechovém ostrohu
jak paraplíčka

Když léto babí

Svatba. Přestože dnes je svatební den, nemohu myslet na svatbu. Jsem doma sám s dětmi a hlídám. A poslouchám "Majko milá" (Ko to tamo peva). A kromě úplných hloupostí, přemýšlím nad dalším katunem.

černočerná tma--
televize blikotání
krb plápolá

==========

to je cvrkotu--
svatojánské mušky dnes
marně hledají

To je tak, když s tématem přijde dítě. Vyběhneme na terasu a koukáme upřeně do tmavé stráně nad řekou. Nic. Žádná nazelenalá světýlka. Jen v dáli bílé sodíkové světlo.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Dnes večer dlouho jsem z okna vyhlížel.

když léto babí
svými hebkými vlákny
ve větvi chytím

Mateřídouška

Když je všechno v pořádku a před námi ještě tolik práce. Děti, život, stárnutí, padání listů, západ slunce a dorůstání měsíce, voda, co se mele v potoce, tolik pohádek a povídání, slova, věty a první písmena. Křídou na asfaltu. Písničky, vločky, ponožky, temné hodinky. Bolest, co loňský vítr odnes'.

večer před svatbou
rodina šla hodinu
před dvanáctou spát

Panna Marie Sedmibolestná, patronka Slovenska.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

"Spolu s kňazmi a biskupmi si veriaci v tento deň pripomínajú sedem bolestí Matky Božej, a to - Simeonovo proroctvo o osude jej syna, útek Svätej rodiny do Egypta pred kráľom Herodesom, stratenie 12-ročného Ježiša v chráme, stretnutie Márie s doráňaným synom na krížovej ceste, ukrižovanie Ježiša Krista, prebodnutie jeho boku kopijou a pochovanie." (SME.sk, „Dnes je sviatok Sedembolestnej Panny Márie“. 15. 9. 2005)

mateřídouška
u cesty se schoulila
sedmibolestná

Prudce se slunce

Pokud se neusmíváte, pak se nekonečně dlouhá cesta ještě prodlouží.

po dlouhé cestě
stavíme si hráze do
hluboké vody

Po lýtka v ledové vodě, kroutím se, když bořím chodidla do oblázků. Když se pak obujeme, nohy začnou pálit, jak se do nich vrátí krev. Vysokohorská říčka.

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Máme to za pár.

prudce se slunce
do okna dneska stáčí
jak krásně září

Kdy příště v září

Cestou domů jsme vzali také tři břízky.

na první houby
podhorská louka, stezka
červená lada

=============

podhorská louka
za ní les, potok, keře
po okraji hory

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Září slunce.

kdy příště v září
ponedělí zas vyjde
na třináctého

Pevně se lístku

Lucie se vdala.

zpěněné vlny
útes Καππαδοκία
nymfa a triton

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Shakespearovská úvaha:

Every and each night through every day
For thine sympathies I hope to pray.
Why let I down to plea and supplicate
Beseeching leaves to hold and hang
To clatch I as they grasp to their each
The branch, the spirit, the heart, to bleach
That which comes on their own and lets then free
What autumn is to winter thou art to me.

pevně se lístku
na větývce své podrž
vítr zafouká

bouřka houbaře

Čekání na dvaadvacítku. Jinak, ode dneška mluvím pouze spisovnou češtinou. Po tom sobotním školení. Oslavte to se mnou.

tak trochu stranou
proti šmolkovému nebi
věž Daliborka

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

A to jsme tam ještě potkali naší tetu.

bouřka houbaře
až v poslední minutě
z lesa vyhnala

Suché lupnutí

Na cestě k dědovi.

když zrezavěly
kaštany podél cesty
studené stíny

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Kde jsou, ty houby.

suché lupnutí
nad lesem se spustila
polední sprška