Lví omluva

Cestou z knihovny do knihovny vrátit knihu.

hvězda, jak lvové
když bijem' se, vyhasla--
nevidět mříže

vločka, jak tepny touhou
bijí, poslední, taje

(věnováno R. B.)

Oheň

Novoroční tanky byly letos ve znamení ohně 火 (huǒ),

ともさるる燭の火六つ願ひこめ吹きて幼なの笑みひろがれり (皇太子妃殿下お歌)

přáníčko--
dítě sfouklo
plamen šesti svíc

rozhořel se na tváři
radostný smích

(Masako)

Dnešek mi začal pomalu. Trvalo dlouho, než jsem se dostal do města, do svého hlavního stanu v knihovně. Jsem tu sám, jen občas se ozvou kroky či šoupání židle za mnou v atriu. Představuji si, že jsem někde úplně jinde.

jiskra odlétla
od táboráku
před léty

První letošní

Vánoční haiku, které jsme posílali posílali na konci loňského roku:

V HLUBOKÉM SNĚHU
v podvečer
našel jsem
stopu čtyř běhů

Také přišel čas citovat její Císařské Veličenstvo:

玄界島
洋中の小さき陸よ四百余の人いま住むを思ひつつ去る (皇后 美智子)

zemičko
uprostřed oceánu
my odplouváme

myslím na těch
čtyřista, co zůstává

(Mičiko)

Vzpomínám na některé věci, které mě potkaly, cesty, které jsem nevykonal. Myslím na věci, které mě čekají. Další plodný den v knihovně AV.

Nový poetický rok

Tradice velí vybrat dnes téma pro příští poetický rok, který začne podle mého počítání zítra, na čtvrté výročí Haibunu Jednoho tisíce listů. Posílám snítku cesmíny po vodě před tím, než uzamkne ji do jara ledový příkrov. Loučím se s cesmínou, která mě dovedla až sem.

BĚLAVÁ SNÍTKA--
za oknem vánice
a před ním
kvítka

Budiž tedy tématem nadcházejícího roku třešňová barborka.

Poslal jsem včera dopis na usmířenou. Kolik takových dopisů může člověk v životě poslat? Určitě jsou lidé, kteří nikdy žádný neposlali. Nikdy nepodali ruku jako první. Nemohl jsem dlouho přijít na to, jak to dělají. Jak mohou sami se sebou vydržet--jak to, že se nejdou usmířit. Nejdřív se člověk rozzlobí. Potom chvíli odmítá. Pak je mu smutno, ale stále si pamatuje křivdu. Pak zapomene na křivdu a je mu jenom smutno. To je čas napsat a poslat vzkaz, usmířit se. Myslel jsem, že tak to dělají všichni. Ale není to tak. Někteří prostě vydrží, sami se sebou. Jakže to asi dělají? Možná zapomenou, zapomenou na smutek a zůstane jim jenom křivda. Ještě, že mají nás, co zapomínáme jinak.