Kolik jsme toho letos zanedbali? Na koho jsme nemysleli, které hroby jsme opomenuli? Kolikrát jsme nepoděkovali, nepoprosili, raději nezmlkli. Nemysleli si prostě svoje, nechodili pěšky, nekoupili a nedali lízátko. Nedojedli a vyhodili.
poslední kousek
vánočního pudinku
den před Silvestrem
~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~
Na co bychom neměli ke konci roku zapomenout. Každý lepší člověk na konci roku jede na hory, k moři a nebo přinejmenším za známými. Kdo nemůže, tak se alespoň připravuje na novoroční recitaci. Na novoroční stůl selské rodiny patří kapustnice. Věci, jak mají být. Někdy potkáte člověka, který je vám vysloveně protivný. Někdy takovému člověku otevřete dveře, chcete hovor ukončit a je ještě protivnější, když on ten rozhovor zdržuje, odkazuje se na prostředníky a i jinak se dožaduje vaší pozornosti. Dělají to hlavně podomní a proselyté,
jak proselyté
pozornosti chtiví jsou
co vpřed je žene?
(po jejich cestě, vpravo
vlevo samí havrani)
Když celý svět zapadne sněhem,
nezbývá laňce
nic, než kopýtkem hledat
sníh nadzdvihovat
Stejně tak lidé, pokud pozorně okolo sebe nehledají, uvidí v zimě pouze kostry stromů a pole padlí.
~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~
Našel jsem dnes poznámku, "Every man wants to leave a legacy behind him"--každý muž touží zanechat po sobě odkaz. Vzpomněl jsem si na Tokugawa Ieyasu a na jeho Odkaz.
jak skarabeus
nese si krunýř rytíř
umění kendó
Skarab byl ve starém Egyptě spojován s vycházejícím sluncem. Bůh Cheper tlačil sluneční disk po nebeské báni a představoval změnu, stvoření. A rytíři kendó? Tito poslední samurajové následují cestu meče. Kultivují svoji mysl a tělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat