Dnes dostali jsme dva dárky. Ráno jinovatka a večer začal padat sníh. První letošní.
jak jen ji poznat?
po obou stranách jíní--
cesta do práce
~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~
O rok později byla v hlavním městě 布拉格 zatím největší chumelenice zimy.
tlustou vločku jsem
v tom úžasu, jak mušku
doopravdy spolk’
Na cestě jsem se zastavil a rozhlédl a to, co jsem uviděl, mě potěšilo.
Co sníh připomíná. Bílou krajku a také prachové peří (samozřejmě). Bílý list papíru před tím, než na něj napíši první slovo. Je jak řeka za oknem, když ho ostrý vítr fouká vodorovně. Píchá, když ho vítr žene přímo proti obličeji. Vytváří ledovou krustu na vlasech, když přejdu z vánice domů. Strouhaný kokos na kokoskách.
~~~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~~~
Dnes večer pršelo, mrholilo a mžilo. Nebe slzelo. Japonsky se slza řekne namida. Stejné jméno měla čašaku, bambusová lžička na práškový čaj, mistra Sen no Rikyu zakladatele Urasenke. Tuto lžičku použil při svém posledním čajovém obřadu. Pak ji uchovali na památku.
mezi kapkami
jedna slza na tváři
paní Namida
Kdo je paní Namida?
Žádné komentáře:
Okomentovat