Návrat ke kořenům, kdy hnáni vpřed a se slzou v oku. Stárneme. Калинка.
Ах, cоcенушка
Не шуми ты надо мной
Калинка моя!
~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~
Každý den je Nový rok blíž, jaký asi bude. Dnes jsem byl v Danube House na Florenci.
mezi mou tváří
a mrazem tam venku je jen
zadýchané sklo
Ten dům v sobě ukrývá malý svět; ohraničuje kousek ulice a pohlcuje prostor veřejný do sebe. Přesně naopak, než je tomu u paneláků a prostoru nikoho, kterým se obklopují ze všech stran.
~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~
Sedím tu nad tím kouskem prázdného papírů stižen paralýzou. Přemítám o tom, jak prolomit bariéru myšlenek a dát jim tvar. Pojmenovat je. Snažím se vzpomenout, co mě dnes chytrého napadlo, co bych tu měl zaznamenat pro věčnost. Místo toho mám nutkání, mám takový pocit, že bych raději měl napsat jen:
mávnutí křídla
a z hejna zbude jen ta
jediná husa
Viděl jsem dnes ty rozvášněné nakupovače dárků, jak šmejdí od jednoho výkladu k druhému a cestují, hledají, zkoušejí, sahají, chutnají a oceňují všechno, co se vejde pod malý smrček nebo dánskou jedli, hit sezóny. Díval jsem se na ně a pak jsem na ně zapomněl.
Žádné komentáře:
Okomentovat