Jak horský vichr

Našli jsme zvláštní protáhlé šípky a obrali jsme celý keř. Naše slunečnice si v širokém látkovém klobouku hověla na koženém plášti, upíjela čaj a pokřikovala.

sbíráme šípky
poslední letní piknik
na Šiberáku

=========

sbírání šípků
ruce potom voní po
šípkovém džemu

=========

Sluníčko a mráz
na stromech nechaly
voňavé šípky

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Nedávno jsem četl esej Heleny Honcoopové (To bude zřejmě její fotka.), komentář ke sbírce staré japonské poezie Jedno sto básní (ISBN 80-7035-126-8). Vzpomíná také na Miroslava Nováka. Pokračuje v jeho tradici uměleckých překladů.

22. Báseň od Bunja no Jasuhide (překl. H. Honcoopová):

To podzimem
schnou květy, stromy, tráva
léto zdobící

Proč se za
to vina dává
drsné horské vichřici?

A moje odpověď?

jak horský vichr
až do údolí vstoupí
na slovo skoupý