Nedalo mi to a vracím se zpátky ke svému haibunu jednoho tisíce listů. Přestože život nemá žádný význam a tento haibun je ztracen pod nánosem listů, přidám na hromádku další lístek. Ne proto, aby to někdo četl, nebo snad, aby to někdo nalezl. Jen tak si čmárám, a počmárané listy odhazuji.
v dál jak klobouk
počmárané odhazuji
listy i slova
Co může všechno člověk ztratit, ale co může také nalézt v deníku jednoho tisíce listů,
ukořistěná
stavěla se na zadní
sbírka mých básní
--na zadní polici až
tam, kde sesedá se prach
Někdy je také cesta po knihovně objevná. Udělal jsem si seznam míst, kam se jednou vypravím. Jošino v prefektuře Nara je na osmém místě.
dvakrát do roka
v požehnaném Yoshino
padá měkký sníh
Cestujeme životem, někteří jako chodci obráceni tváří kupředu. Jiní couvají a oči mají zahleděné do minulosti. Já jdu se zavřenýma očima a často se zastavuji. Poslouchám, čichám a ochutnávám. Mezi místy, do kterých se jednou vypravím, jsou taková, na která se dá sáhnout. Z jednoho vane duch historie, tři jsou zaprášená, další vře. To zatím předposlední svědčí o pádu stromu hluboko v lese. Budiž tedy moje stezka v kraji klikatá, jak jen to půjde, protože nejdu dál, ani zpět. Nehledejte mě na vyhlídkách, nestojím s triedrem nad krajem ani na palubě zámořského parníku. Nemám zájem o pohledy, ani pohlednice. Nestojím o momentky, kresby ani plakáty. Svůj svět si nosím sebou v hlavě. Putuji od místa k místu a za sebou nechávám snad jen pohozené lístky.
Na podzim, na jaře i v létě, a také v zimě.
Žádné komentáře:
Okomentovat