městem jde a nikdo se
na něj nepodívá
~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~
Co je na neděli romantického. Divadýlko, nákupy, procházky, cesty autem. Hloupé příběhy a klišé, "Děti, co jsem?" deklamuje herečka držíc v ruce dřevěnou měchačku. "Kuchařka?" osmělí se ubohé robě v první řadě. Zato ten strom s očima v předsálí, ten za to stál. "Tatínku, ten strom má oči." Samorost, co korunu mu odervaly a jako děvce oči mu zmalovaly. Hérečky. Sen nebo senryu,
rozpitá rúž
na dně sklenky
jazykem šmejdí
===========
osmělíme se,
když cestou domů hladí
chladivá prkna
~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~
Proč bychom se nemohli jen tak posadit, posadit na lavičce u cesty. Protáhnout si nohy a zahledět se skrz ty davy na stromy. Stromy, co na druhé straně cesty jeden s druhým tak vesele klábosí. Větvemi šumí.
jak dlouho asi
lípy v parku čekaly
na svou lavičku
(Pramen: Christine C. W.)
Žádné komentáře:
Okomentovat