Jediná chrpa

První myšlenka tohoto dne a já sedím, přemýšlím a vzpomínám. Jak dlouho ještě?

mladá zebřička
když z klece ulétla
oknem do bytu

Měl jsem dnes chvíli pro sebe; u kávy.

When an unmoved mover moveth, but what when do two? Jen idiot na chvíli odstraní své zábrany. Sedím tu bezradně, zalknout se můžu trapností. Potřebuji to vypsat a udusit doufání. Zoufalost nenávidím. Jak trapné. Vrcholně netaktní. Teď už nemá svědky má bezmezná opovážlivost. Ale já? Co já, když uvnitř už čtvrtý den volám, jak Siréna. V hlubině mě snad pohltí Skylla a Charybda. Počítám si smrtelné hříchy, o kterých až ovládnu se ve zpovědnici taktně pomlčím. Ta tíha na prsou, to svírání, ta úzkost, když vím, co správně je, ale já? Já si tu jen tak sedím. Na rukou krev a nikdo, nikdo mě nevidí.

~~~~~~~~~~~
tun-cesmíny, 2005:
~~~~~~~~~~~

Rozjímání ve Svaté chýši.

své srdce nechal
v Hájku pod dlaždicí ten
potulný rytíř

~~~~~~~~~~~~
tun-kapradě, 2004:
~~~~~~~~~~~~

Někdy se ozve sedlácká minulost.

jediná chrpa
uprostřed vyzrálého
ječného léta


(Pramen: Klaus-Peter Adler)